Náš malý a dosud celkem inteligentní národ, dostal od politiků dárek nad dárky. Můžeme si připadat světoví, dokonce tak světoví, jako ti vzoroví Američané, kteří mají už plných 223 let to neuvěřitelné štěstí, že si mohou užívat zářného lesku přímé volby prezidenta. Trochu jsem se zamyslel nad tím, jak to vypadá na našem malém plácku.
Mají svůj americký sen
Jedenáct kandidátů na prezidenta na tak malou zemi je celkem dost a právě tolik se jich dosud uchází o bezplatný pětiletý podnájem na Pražském hradě. Většina přihlášených kandidátů samozřejmě ví, že jsou naprosto bez šancí na Hradě usednout, ale berou celou volbu jako úžasnou příležitost se mediálně zviditelnit a za peníze daňových poplatníků se po dobu volební kampaně vyhřívat v záři reflektorů, blýskat se před televizními kamerami a řečnit před jásajícími davy občanů. Už vidí své obličeje na plackách, které hrdě nosí statisíce jejich voličů, vlající transparenty se svým jménem, narvané sály, vyzdobené pestrobarevnými girlandami a možná i letadla, rozhazující desítky tisíc letáků s jejich moudrostmi. Zkrátka dokonalý americký sen.
Jen plaťte občané!
To všechno samozřejmě nebude zadarmo. Jak to tak zatím vypadá, zaplatíme společně ze svých kapes za tuto legraci na ¾ miliardy korun. Aby prezidentští kandidáti nestrádali hladem a mohli se prezentovat na úrovni, přiklepl jim parlament navíc každému 40 milionů, které může investovat do své kampaně. To už by mělo jít ale o penízky od nejrůznějších sponzorů. Tady jsem nějak nepostřehl definici, kdo vlastně může tím sponzorem být. Pokud jím bude například takový ČEZ, tak to stejně zaplatíme z vlastní kapsy, nejspíše na dražší elektřině.
Šaškárna jménem primárky
V současné fázi výběru kandidátů je asi nejzábavnější pozorovat, jak pojala svou předvolební aktivitu ODS. Nedávný mediální průzkum, beroucí v potaz pouze 8 nejžhavějších kandidátů na prezidentskou funkci, totiž ukázal, že oba kandidáti ODS jsou na chvostu preferencí voličů, bez jakékoliv šance v opravdových volbách uspět. Přesto nám ODS předvádí, šaškárnu, zvanou prezidentské primárky a denně do nás prostřednictvím všech médií hustí výsledky z jednotlivých krajů. Čtenář, nebo posluchač tak nabývá mylného dojmu, že už, už jde o všechno a Přemysl Sobotka či Evžen Tošenovský mají k prezidentskému křeslu jen malý krůček.
Náš občan jen tak nezblbne
Kandidáti, kteří doufají, že se budou koupat v moři slávy, jak to vidíme při amerických prezidentských volbách, nejspíše úplně zapomněli, jak vypadají běžné denní starosti obyčejného českého občana, u kterého mimochodem předpokládám vyšší inteligenci, než u zešílevších fanoušků a fanynek amerických kandidátů na prezidenta. Český člověk jen tak nezblbne a pochybuji, že se bude čekat celou noc ve spacáku před kulturním domem v Horní dolní, aby si dopřál ten nezapomenutelný zážitek a mohl stisknout ruku prezidentskému kandidátovi. Pokud bude o volebním víkendu hezky, pojede raději na chatu nebo na výlet s rodinou. Opravdu nejsme v Americe a bombastické tanečky, zvané primárky, by si mohli politici klidně odpustit. Jen se divím českým médiím, která bez rozdílu úslužně informují o každém hlasu, který pánové Sobotka a Tošenovský získali. Že by byla permanentní okurková sezóna?
Proč chtějí na hrad?
Řada lidí, se kterými mluvím, se upřímně diví, proč se na prezidentský stolec derou takoví lidé, jako paní Bobošíková, Roithová či pánové Jakl, Schwarzenberg a Vandas, kteří jsou absolutně bez šancí. Já tyto uchazeče naprosto chápu. Každý z nich má svůj velmi dobrý důvod. Tak kupříkladu Jana Bobošíková si určitě nedovede představit život někde na výspě politické slávy a neustále touží se nějak zviditelnit. Zuzaně Roithové vyprší zanedlouho její další funkční období v Europarlametu a Hrad by byl docela dobrou náhradou. Karel Schwarzenberg je kapitolka sama pro sebe. Jako sůl už potřebuje klid a dostatek spánku, k čemuž skýtají rozlehlé prostory Pražského hradu mnoho příležitostí. Pan Vandas je neustále na okraji zájmu sdělovacích prostředků a když už se o něm informuje, tak vesměs negativně. A on chudák tak touží po pozitivním hodnocení…Co se týká Ladislava Jakla, dosavadního tajemníka prezidenta, tam je to jednoduché a naprosto evidentní. Říká se, že stěhovat se, je horší než vyhořet. Vůbec se mu tedy nedivím, že by rád zůstal tam, kde je.
Meteor jménem Miloš Zeman
Dnes je nad slunce jasnější, že jakmile vstoupil do hry Miloš Zeman, mohou se jít ostatní kandidáti klouzat a to i přesto, že pravicový tisk se bude snažit z něj udělat toho nejzavilejšího padoucha v novodobé historii českého státu. Ostatně už s tím začal týdeník Respekt, který z něj udělal v posledním čísle dokonalou zrůdu a zrádce národa. Teď se budou jedna za druhou vytahovat a oprašovat staré kauzy, ale co naplat, Miloš Zeman má u lidí stále určitý kredit. Mnozí milují jeho sarkasmus, chytré bonmoty, jiní oceňují jeho inteligenci a většině lidí je sympatické to, jak se stal prostým důchodcem z Vysočiny. Je to vidět na tom, jak rychle dohání lídra prezidentské kandidátky Jana Fischera.
Nicméně ostatní prezidentští kandidáti nám budou do poslední chvíle předvádět nervy drásající, napínavé divadlo, zvané prezidentské volby a to v duchu hesla dejte lidem chléb a hry. Na chleba už pomalu není, tak alespoň ty hry, že páni politici!
