Hlavní úkol ministra Kocába? Prasečák v Letech!

Dokonale jsem se zděsil při večerních zprávách na ČT 1, kde novopečený ministr Michael Kocáb odpověděl na otázku reportéra, co pro něj bude prvním, nejdůležitějším krokem ve vládě, že to bude likvidace ostudného prasečáku v Letech u Písku. To čeho jsem se nejen já obával, se stává skutkem. Každý politický amatér si totiž vybere jako svůj hlavní cíl problém, který z populistického hlediska nikdy nezklame.

Tak, jako většina lidí v tomto státě, jsem si ještě donedávna Michaela Kocába vážil a to zejména pro jeho roli, jakou sehrál při odchodu sovětských okupantů z naší země. To, že se nechal vmanipulovat do funkce, která jej staví do nezáviděníhodné role ministra pro vzdušné zámky, je však smutné. Jen doufám, že se do této funkce nevmanipuloval sám.

Michael Kocáb, jako muzikant (podotýkám, že výborný, protože starý dobrý Pražský výběr patřil k mým oblíbencům) velmi dobře ví, jak zapůsobit na publikum. A publikum potřebuje divadlo, publikum potřebuje kauzy. A která kauza je ta nejlepší? No přece ta nejkontroverznější, ta která rozděluje národ na dvě poloviny, zkrátka kauza prasečáku v Letech. Přesto, že jde o záležitost Romů, silně pochybuji, že je to pro 99% z nich to nejdůležitější, co od nového ministra očekávají. Romské problémy hoří v  Janově, Břeclavi, Ostravě, Chebu a na dalších 300 místech republiky s velkou koncentrací této komunity. Slavná Agentura pro sociální začleňování Romů, smutný to pohrobek Džamily Stehlíkové, po vládním auditu tak říkajíc zkrachovala a začleňování se jaksi nekoná. Nepřizpůsobiví Romové dál demolují sídliště, kšeftují s drogami a slušným občanům znepříjemňují život, jejich děti zanedbávají školní docházku a ultrapravicoví nacionalisté na ně čas od času udělají bu bu bu. Snad je pane Kocábe tento problém alespoň o něco důležitější, než jakýsi prasečák.

A další problém. Ekonomická krize, která na nás dopadla, i přes ujišťování prezidenta i premiéra o úžasných výhodách pevné koruny, plnou vahou, dokonce nejvíce ze všech nových členů EU, má za následek desítky tisíc nezaměstnaných Vietnamců, Mongolů, Ukrajinců, Albánců atd. Ti nemají většinou ani na cestu zpět domů a stávají se problémem. Velkým problémem. Pokud s tím nic neuděláme, budeme mít v ulicích nejméně o 100 000 více bezdomovců a stát před hrozbou, že se v nouzi vydají na jedinou cestu, která jim zbývá. Na dráhu zločinu. Není náhodou tento problém také daleko palčivější, než onen prasečák?

Populismus nového ministra pro lidská práva a menšiny je tady více než jasný. Ty nejpalčivější problémy se zkrátka odsunou a bude se řešit ten, který má naději plnit několik týdnů titulní stránky českých a možná i zahraničních novin. Jediným vzděláním pro plnění ministerské funkce je u ministra Kocába bohužel hudební konzervatoř. Jako muzikant je ale Michael Kocáb pan někdo. Jako ministr to však bude další pouhá figurka na vládní šachovnici, která co nejdříve dostane šach mat. Smutné je, že za tu prohru zaplatíme my všichni.