Osobně si Michala Horáčka velmi vážím, ale jako prezidenta republiky si jej představit nedovedu. O prezidentovi mám představu jako o silné, nekompromisní osobnosti s jasnými názory a takovou osobností rozhodně není.
Vážím si jej i přes výkřiky některých lidí o gamblerovi, který se prý dostal k jmění nečestným způsobem jako hazardní hráč. Na rozdíl od nich si myslím, že ho dosáhl jen svou inteligencí a poctivou dřinou. Vážím si jej pro jeho uměleckou tvorbu, řadu lidských postojů i pro to, jak dokáže pomáhat lidem, což se o něm příliš neví.
Co mi ale nejde do hlavy, jsou jeho poslední postoje v souvislosti s ohlášenou kandidaturou na prezidenta republiky. Michal Horáček žije podle mého názoru kdesi v dalekém, pohádkovém království, za sedmery řekami, sedmery horami a sedmery moři. Svoji vládu na Pražském hradě si představuje jako úžasnou pohádku, ve které hraje hlavní roli jako dobrotivý král Michal I.
Ve svých vystoupeních hovoří o nemocné společnosti, která je rozdělená a on je tím pravým, který by ji jako prezident spojoval. Měl by si uvědomit, že na světě neexistuje společnost, která by nebyla rozdělená a je to tak správně. Lidé nikdy nebudou mít jeden jediný a pochopitelně ten správný názor. To by pak nebyli lidé, ale stádo ovcí, řízené jedním, tím povolaným a správným ovčákem, ať už to byl Nero, Atilla, Mao Ce-tung, Stalin, nebo Hitler. Lidé se budou vždycky lišit svými názory na politiku, imigraci, cenzuru, ženy, muže, sex, majetek, kouření atd. atd.
Michal Horáček hovoří vzletně a s použitím procítěných frází o tom, jak bude v roli prezidenta všechny spojovat, udobřovat a zklidňovat rozbouřené vody české politiky. Hovoří o jakémsi duchovním povstání, které by mělo lidi sjednotit do jednoho šiku, aby se postavili proti všemu špatnému. Zní to sice hezky, ale tak trochu jako pohádka z Tisíce a jedné noci. Ona silně obecná prohlášení, která tu a tam poskytuje médiím, jasně vypovídají o tom, že jeho představy o prezidentské funkci se pohybují ve světě vil, skřítků, zlých vlkodlaků, čarodějnic, dobrotivých králů a dalších pohádkových postav.
Lidé jsou však z masa a kostí, mají svůj mozek a své názory, které jim žádný pohádkový král nezmění. Může se o to pokoušet, jak chce, ale vlastní názor lidem nevezme. Pokud by to přece jen zkusil, zařadil by se do zástupu totalizátorů, kteří se v lidských dějinách zapsali velmi neblaze. Pečlivě sleduji vystoupení Michala Horáčka a čím dál, tím více se mi jeví i on sám, jako člověk bez vlastního názoru. Milostivě kyne rukou napravo i nalevo, nikdy neřekne jasně svůj postoj k ožehavým otázkám dneška a je nad Slunce jasnější, že si to nechce rozházet vůbec s nikým.
Prezident bez jasného názoru na cokoliv, by nebyl prezidentem ale poslušnou figurkou, okopávaným panáčkem, kterého by si protřelí političtí harcovníci omotali kolem prstu, než by řekl švec. Ostatně i z těch pohádek víme dobře, co dokázali zlí, protřelí rádcové provádět svým příliš dobrotivým králům.
Očekával jsem a stále čekám od Michala Horáčka jasné vyjádření jeho postoje k těm nejžhavějším otázkám dneška, které hýbou nejen naší společností, ale celým světem. Zatím jsem se nedozvěděl, jaký je jeho postoj k uprchlické krizi a jak by ho řešil. Neslyšel jsem jeho postoj k zahraniční politice, jak by se stavěl k Rusku, USA, Číně, NATO, Evropské unii, hrozícímu nebezpečí války, živoření důchodců, ponižujícímu stavu českého školství a vědy, nedostupnosti bytů pro mladé lidi, sílící cenzuru médií a internetu, a na desítky dalších problémů, které občany tohoto státu zajímají.
Skutečný kandidát na prezidenta si nemůže dovolit být bez názoru. Nemůže bruslit mezi ano a ne. Nevystačí si jen s pár básnickými obraty a frázemi o tom, že bude všechny spojovat a hlásat lásku a přátelství. Svět je tvrdé kolbiště, kde se bojuje na život a na smrt. Dnes je realita taková, že nám o život už skutečně jde. Michal Horáček také říká, že prezident musí být člověk, na kterého se lidé mohou spolehnout. Jak se ale mohou spoléhat na někoho, kdo je bez názoru, nebo jej nedokáže jednoduše a zcela jasně definovat?
Tento stát, jako každý jiný na světě, potřebuje prezidenta, který bude tvrdě a nekompromisně hájit především naše národní zájmy. To musí stát jako nejvyšší priorita nade vším. Pokud má být prezidentem všech Čechů, Moravanů a Slezanů, musí mu jít především o jejich blaho, bez ohledu na to, co se nám snaží vnutit ze zahraničí. Hájit národní zájmy jak uvnitř státu, proti těm, kdo by si z něj chtěli udělat dojnou krávu, tak navenek proti všem, kteří by si z nás chtěli udělat svého vazala bez ohledu na to, zda se nachází na Východě, na Západě, nebo v Bruselu. Taková je má představa o prezidentovi a tu zatím Michal Horáček nesplňuje.
