- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Musím předznamenat, že nejsem žádným obhájcem komunistického režimu, a už vůbec ne zastáncem jeho návratu. Naše rodina i já osobně, jsme si v souvislosti s kauzou Horáková a spol. užili své. Ale neustále mne udivuje permanentně přiživovaná nenávist ke komunistům, jako takovým, z nichž mnozí nemají s těmi předlistopadovými ve valné míře už vůbec nic společného a i jejich ideologie je na hony vzdálená od té původní. A kdo tuto nenávist přiživuje? Ti, pro které je náš stát a jeho současný systém jen dojnou krávou, o kterou přece nemůžou přijít.
Je kapitalismus ideální systém?
Vědí vůbec ti horliví komunistobijci, kolik milionů životů má na svědomí tak oslavovaný kapitalismus? Že v období jeho nejbouřlivějšího rozvoje bylo v tzv. vyspělých zemích běžné otroctví a zabití otroka bylo stejně beztrestné, jako zabití psa? Že jen do Ameriky bylo dovezeno přes 11 000 000 otroků a téměř stejný počet jich zahynul během přepravy? Že otroctví bylo v USA zrušeno až v roce 1865, v Saudské Arábii v roce 1962 a v takovém Nigeru teprve v roce 2004? To všechno je nedávná minulost a přesto naprosto nikoho nevzrušuje a je považována za zcela legitimní součást kapitalistického vývoje.
Kam se ztratila odvaha mladých?
Šlapat po padlých komunistických modlách a ideálech umí každý blbec, potažmo slaboch. Ale postavit se tvrdě současnému režimu, jako to udělali například mladí američtí hippies v 60. letech minulého století, nebo americká tzv. Nová levice, ostře odsuzující kapitalismus, vyznávající pacifismus a odpírající vojenskou službu, ze které se později vyvinuly i „zelené“ strany na celém světě, to už chce pořádnou dávku odvahy a hlavně silné přesvědčení. Tito lidé se postavili proti kapitalismu, přestože věděli, že je čeká vězení. Ale na takovýto odpor jsou Češi moc pohodlní.
Hlad války a utrpení
Mladí lidé jsou stále utvrzování v přesvědčení, že komunismus či socialismus = totalita. Vědí vůbec, kolik kapitalistických zemí bylo a stále je přímo spojeno s totalitou? Vědí vůbec, že v řadě těchto zemí, zejména v Africe a Asii, žije drtivá většina obyvatel na hranicí bídy, nebo už umírá podvýživou a přesto se tyto režimy honosí kapitalistickým zřízením? Vědí, že války, které rozpoutávají ony lidumilné kapitalistické režimy i v současnosti, mají na svědomí statisíce obětí?
Vzpomene někdo na oběti kapitalismu?
Samozřejmě, ve Stalinových gulazích zahynuly miliony nevinných lidí, statisíce jich umučily další komunistické režimy. To se nedá oddiskutovat a mohou za to jen a jen skalní komunisté. Ale kdo může za ty miliony obětí, které má na svědomí kapitalismus, zrozený počátkem 19. století spolu s industriální érou? Připomíná je někdo, nebo si jen myslíme, že je to běžná součást tohoto režimu. A přitom to zase není až tak dávno. Kdo si uvědomí, že u nás existují i pomníky obětem kapitalismu, Duchcov, Frývaldov, Prostějov Radotín a další?
Svět krvácí i díky náboženstvím
Myslím si, že daleko větší nebezpečí, než od současného komunismu, nám hrozí od nejrůznějších církví a náboženských sekt. Nechci se vracet k oněm milionům obětí, které mají rozličná náboženská uskupení na svědomí za tisíce let a divit se, proč se nezakazují jejich symboly, stejně jako hákový kříž či srp a kladivo, když jsou také pokryty krví. Stačí mi jejich současné projevy, neustálý hlad po moci a bohatství. Kdo má na svědomí válečné konflikty ve 20. a 21. století? Pouze a jen kapitalismus a náboženské organizace. Tomu prvnímu jde o přírodní zdroje a území, církvím jde o co největší moc nad lidmi. K tomu se neštítí používat ani těch nejšpinavějších taktik, jako jsou neustálé rozeštvávání už tak znepřátelených náboženství, vyvolávání náboženských konfliktů a boj o co největší počet oveček, které by mohly svými ideologiemi ovlivňovat. Známé a omílané fráze o bohu, prorokovi či jiném lídrovi příslušného náboženství, jsou jen prázdná slova, která mají zakrýt skutečnou touhu po moci. Výsledkem jsou krvavé náboženské konflikty, které prožívá současný svět dnes a denně.
Příliš rychle přicházíme o svobody
Takže shrnuto a podtrženo. Komunismus, takový, jaký jsme zažili před 89 rokem už nikdy. Je jasné, že jeho návrat nelze připustit. Nelze ale ustrnout ani v černobílém vidění a nevšímat si toho, co spáchal a dál páchá kapitalismus, co spáchaly a dál páchají církve. Nelze se stále obracet jen dozadu, a nevšímat si toho, jak nám současný systém neustále oklešťuje naše svobody. Jdeme totiž tak trochu od zdi ke zdi. Odstranili jsme nesvobodu komunistického režimu a získanou svobodu si nyní sami dobrovolně likvidujeme. Zkorumpovaní politici nám vesele šlapou po hlavách, omezují se naše svobody projevu, omezuje se přístup k informacím, jsme sledování na každém kroku tisícovkami kamer a naše osobní údaje jsou k dispozici ve virtuálním prostoru každému hejhulovi. Řeči o tom, že neexistuje cenzura, jsou opravdu jen řeči. Stačí se podívat na ryze tendenční a mohutně cenzurované vysílání ČT. Takže vážení, ať už máte pravé či levé vidění, zkuste se trochu zamyslet, zda nemáte náhodou klapky na očích!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |