Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kapitalismus, socialismus a církve. Nebezpečné zapomínání

20. 11. 2012 6:30:00
Český národ má zvláštní náturu. Na to, co se mu nehodí, rád zapomíná a naopak stále oživuje vzpomínky na to co, se mu zrovna hodí do krámu. To je průvodní jev posledních let, kdy jsme se vymanili z područí komunistického molocha jménem SSSR a vydali se vlastní cestou, cestou ryzího spotřebního kapitalismu. Zapomněli jsme na to, jakým dravcem byl kapitalismus od 19. století, zapomněli jsme, jakým dravcem byla církev po celou řadu století. Rádi si však připomínáme pouhých 41 let komunistické nadvlády.

Musím předznamenat, že nejsem žádným obhájcem komunistického režimu, a už vůbec ne zastáncem jeho návratu. Naše rodina i já osobně, jsme si v souvislosti s kauzou Horáková a spol. užili své. Ale neustále mne udivuje permanentně přiživovaná nenávist ke komunistům, jako takovým, z nichž mnozí nemají s těmi předlistopadovými ve valné míře už vůbec nic společného a i jejich ideologie je na hony vzdálená od té původní. A kdo tuto nenávist přiživuje? Ti, pro které je náš stát a jeho současný systém jen dojnou krávou, o kterou přece nemůžou přijít.

Je kapitalismus ideální systém?

Vědí vůbec ti horliví komunistobijci, kolik milionů životů má na svědomí tak oslavovaný kapitalismus? Že v období jeho nejbouřlivějšího rozvoje bylo v tzv. vyspělých zemích běžné otroctví a zabití otroka bylo stejně beztrestné, jako zabití psa? Že jen do Ameriky bylo dovezeno přes 11 000 000 otroků a téměř stejný počet jich zahynul během přepravy? Že otroctví bylo v USA zrušeno až v roce 1865, v Saudské Arábii v roce 1962 a v takovém Nigeru teprve v roce 2004? To všechno je nedávná minulost a přesto naprosto nikoho nevzrušuje a je považována za zcela legitimní součást kapitalistického vývoje.

Kam se ztratila odvaha mladých?

Šlapat po padlých komunistických modlách a ideálech umí každý blbec, potažmo slaboch. Ale postavit se tvrdě současnému režimu, jako to udělali například mladí američtí hippies v 60. letech minulého století, nebo americká tzv. Nová levice, ostře odsuzující kapitalismus, vyznávající pacifismus a odpírající vojenskou službu, ze které se později vyvinuly i „zelené“ strany na celém světě, to už chce pořádnou dávku odvahy a hlavně silné přesvědčení. Tito lidé se postavili proti kapitalismu, přestože věděli, že je čeká vězení. Ale na takovýto odpor jsou Češi moc pohodlní.

Hlad války a utrpení

Mladí lidé jsou stále utvrzování v přesvědčení, že komunismus či socialismus = totalita. Vědí vůbec, kolik kapitalistických zemí bylo a stále je přímo spojeno s totalitou? Vědí vůbec, že v řadě těchto zemí, zejména v Africe a Asii, žije drtivá většina obyvatel na hranicí bídy, nebo už umírá podvýživou a přesto se tyto režimy honosí kapitalistickým zřízením? Vědí, že války, které rozpoutávají ony lidumilné kapitalistické režimy i v současnosti, mají na svědomí statisíce obětí?

Vzpomene někdo na oběti kapitalismu?

Samozřejmě, ve Stalinových gulazích zahynuly miliony nevinných lidí, statisíce jich umučily další komunistické režimy. To se nedá oddiskutovat a mohou za to jen a jen skalní komunisté. Ale kdo může za ty miliony obětí, které má na svědomí kapitalismus, zrozený počátkem 19. století spolu s industriální érou? Připomíná je někdo, nebo si jen myslíme, že je to běžná součást tohoto režimu. A přitom to zase není až tak dávno. Kdo si uvědomí, že u nás existují i pomníky obětem kapitalismu, Duchcov, Frývaldov, Prostějov Radotín a další?

Svět krvácí i díky náboženstvím

Myslím si, že daleko větší nebezpečí, než od současného komunismu, nám hrozí od nejrůznějších církví a náboženských sekt. Nechci se vracet k oněm milionům obětí, které mají rozličná náboženská uskupení na svědomí za tisíce let a divit se, proč se nezakazují jejich symboly, stejně jako hákový kříž či srp a kladivo, když jsou také pokryty krví. Stačí mi jejich současné projevy, neustálý hlad po moci a bohatství. Kdo má na svědomí válečné konflikty ve 20. a 21. století? Pouze a jen kapitalismus a náboženské organizace. Tomu prvnímu jde o přírodní zdroje a území, církvím jde o co největší moc nad lidmi. K tomu se neštítí používat ani těch nejšpinavějších taktik, jako jsou neustálé rozeštvávání už tak znepřátelených náboženství, vyvolávání náboženských konfliktů a boj o co největší počet oveček, které by mohly svými ideologiemi ovlivňovat. Známé a omílané fráze o bohu, prorokovi či jiném lídrovi příslušného náboženství, jsou jen prázdná slova, která mají zakrýt skutečnou touhu po moci. Výsledkem jsou krvavé náboženské konflikty, které prožívá současný svět dnes a denně.

Příliš rychle přicházíme o svobody

Takže shrnuto a podtrženo. Komunismus, takový, jaký jsme zažili před 89 rokem už nikdy. Je jasné, že jeho návrat nelze připustit. Nelze ale ustrnout ani v černobílém vidění a nevšímat si toho, co spáchal a dál páchá kapitalismus, co spáchaly a dál páchají církve. Nelze se stále obracet jen dozadu, a nevšímat si toho, jak nám současný systém neustále oklešťuje naše svobody. Jdeme totiž tak trochu od zdi ke zdi. Odstranili jsme nesvobodu komunistického režimu a získanou svobodu si nyní sami dobrovolně likvidujeme. Zkorumpovaní politici nám vesele šlapou po hlavách, omezují se naše svobody projevu, omezuje se přístup k informacím, jsme sledování na každém kroku tisícovkami kamer a naše osobní údaje jsou k dispozici ve virtuálním prostoru každému hejhulovi. Řeči o tom, že neexistuje cenzura, jsou opravdu jen řeči. Stačí se podívat na ryze tendenční a mohutně cenzurované vysílání ČT. Takže vážení, ať už máte pravé či levé vidění, zkuste se trochu zamyslet, zda nemáte náhodou klapky na očích!

Autor: Pavel Přeučil | úterý 20.11.2012 6:30 | karma článku: 28.97 | přečteno: 1616x

Další články blogera

Pavel Přeučil

Michal Horáček jako dobrotivý král Michal I?

Osobně si Michala Horáčka velmi vážím, ale jako prezidenta republiky si jej představit nedovedu. O prezidentovi mám představu jako o silné, nekompromisní osobnosti s jasnými názory a takovou osobností rozhodně není.

5.6.2016 v 0:00 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 250 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

Na beton!

Byla to povedená sobota. Čtyři ženské a beton. Míchaly jsme, máčely, natahovaly, rovnaly, motaly a mačkaly. A domů jsem si přinesla zjištění, že (navzdory známému úsloví) se do betonu hodí úplně všechno.

29.5.2017 v 19:30 | Karma článku: 7.73 | Přečteno: 119 | Diskuse

Karel Trčálek

Bude z mámy pěti prcků česká Le Penová, máma všech vlastenců?

Přirovnat ve zdejších výluzích a hájích někoho k Marine Le Penové je samozřejmě ta největší pocta, jaké se tady ženě může dostat. Takže doufám, že to tentokrát bude pro mě palec nahoru a karma jak kráva

29.5.2017 v 16:46 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 553 | Diskuse

Irena Mikešová

Výstavní kousek, pánové

Trochu jsme courali po Praze s Ivanou. Dlouho jsme se neviděly, bylo co probrat a my to vzaly pěkně přes centrum. Když jsem s ní, docela se bavím reakcemi okolojdoucích mužů.

29.5.2017 v 10:37 | Karma článku: 14.81 | Přečteno: 766 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Příbuzná strýce Pepina

Ranní cesty příměstským busem jsou ponuré, přestože je za špinavými okny jaro a všude, kam oko dohlédne, svítí řepka.

29.5.2017 v 9:56 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 555 | Diskuse

Marek Valiček

Rajs

Jakmile začala máma pobíhat po bytě jen v kombiné, punčocháčích a s natáčkama na hlavě, bylo jasný, že vyráží na rajs.

29.5.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.55 | Přečteno: 729 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4388
Osm let jsem šéfoval nejpopulárnější měsíčník o vědě a technice 21. STOLETÍ, který má úctyhodných 380 000 čtenářů, jako šéfredaktor jsem rozjížděl 2 roky časopis EPOCHA a poté řídil PANORAMU 21. STOLETÍ.Nedávno jsem převzal šéfredaktorskou pozici v novém časopise SVĚT NA DLANI. Mimo to jsem ještě šéfredaktorem časopisu 21. STOLETÍ MOZKOVNA. To vše ve vydavatelství RF HOBBY. Cestuji po našich luzích i po vzdálených zemích a to jak reálně, tak po internetu. Snažím se českému čtenáři představit to nejlepší, co vymyslely moudré hlavy, kterých je u nás i ve světě habaděj.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.