Silácká prohlášení premiéra Petra Nečase z posledních dnů, vzbuzují pocit, že máme v čele vlády neuvěřitelného génia, jenž nemá na celém širém světě konkurenci. „Nemám soupeře, který by mne mohl sesadit“, „Mám dostatek podpory, abych pokračoval jako premiér i předseda ODS“ atd. Tento člověk si nejspíše vůbec neuvědomuje, že svou nekompetentností a slabostí přivedl naši zemi na pokraj zkázy.
Vláda se mu rozpadla pod rukama
Z původního vládního kabinetu, který Nečas sesmolil počátkem července 2010, nezbyl kámen na kameni. Jen si připomeňme jména ministrů, kteří zmizeli v nenávratnu: Radek John, Jiří Pospíšil, Martin Kocourek, Pavel Drobil, Ivan Fuksa, Jaromír Drábek, Jiří Besser, Vít Bárta, Radek Šmerda a Josef Dobeš. Nesvědčí už tato skutečnost o tom, že pan premiér sestavoval vládu jako amatér? Popadl to, co se mu zrovna nabízelo (nebo to, co mu kdo nabídl) a sestavil kabinet, složený z podobných amatérů. Část z nich si vzala za cíl, přetvořit stát ve firmu s bezednou pokladnou, ti další z něj pomalu, ale jistě vytvářeli experimentální pracoviště pro podivné, ale pořádně drahé experimenty. Pod jeho dirigentskou taktovkou se mu podařila i další nevídaná věc – zlikvidovat pohodlnou většinu 118 hlasů ve sněmovně a dostat se na pouhých 99 hlasů.
Česká republika – alchymistická laboratoř pro zázračné experimenty
Od příchodu vlády Petra Nečase připomíná tento stát nejvíc ze všeho alchymistickou laboratoř na dvoře Rudolfa II, kde geniální mozky sice pracovaly na elixíru nesmrtelnosti, ale vylezlo jim z toho leštidlo na parkety. Největším dodavatelem experimentů je nespíše ministr financí Miroslav Kalousek, jenž má díky svému chemickému vzdělání k alchymii proklatě blízko. Ten od samého počátku svého panování nad státní pokladnou, kouzlí s čísly tak zázračně, že by mu to mohl závidět i takový magistr Kelly. Jeho udivující státní rozpočty, ve kterých počítá s neexistujícími příjmy, se staly legendárními i daleko za našimi hranicemi. Stejně tak legendární je jeho lpění na nesmyslu, že vyšší daně znamenají vyšší příjmy do rozpočtu. To už vyvrátili ekonomové dávno v minulém století, ale pan Kalousek má svou hlavu a plnou podporu premiéra Nečase, který jej má pravděpodobně za všemocného mága, jenž dokáže všechny ekonomické zákony zázračně obrátit ve svůj prospěch. O tom, že to nedokáže, však svědčí státní dluh, rostoucí astronomickou rychlostí.
Reformy, které nic nereformují, ale zato jsou pěkně drahé
Premiér Nečas velmi rád používá oblíbenou hlášku, že řídí vládu rozpočtové odpovědnosti. Ona odpovědnost se zatím projevila pouze ve zcela dětinském škrtání položek, které nebolí vládu, ale bolí občany. Z neustále bobtnající státní administrativy tak nějak lidé neubývají, spíše naopak. Jak je možné, že máme v této administrativě dvojnásobný počet lidí, nežli tomu bylo za společné Československé republiky? Slovensko má svoji vládu, my také a tak by bylo logické, kdybychom byli na polovičním stavu před rozdělení Československa. Ale tady logika asi neplatí.
*Klíčovým slovem, které má Nečasova vláda jako své motto, jsou reformy. Jako nepodařený experiment skončila školská reforma, potažmo pokus o jednotné státní maturity. Tento pokus nás stál 1,4 miliardy korun, aby nakonec tiše spočinul v nejspodnějším šuplíku nějakého ministerského stolu.
*Přes 2 miliardy korun nás stál nový systém výplaty sociálních dávek z dílny minstra Drábka, přestože se řada expertů shodla na tom, že ten starý byl plně funkční a mnohonásobně levnější. Desítky milionů navíc stály přesčasy zaměstnanců Drábkových úřadů, aby jej jakžtakž vůbec udrželi v chodu. Ostatně pořádně nefunguje dodnes.
*Kapitolou samou pro sebe je tzv. daňová reforma, čili další zvýšení spotřebních daní. Jak vyplývá z obecně známých statistických analýz, zvýšení DPH o jedno jediné procento, znamená v důsledku propad růstu ekonomiky až o 3,6% a to na více než 2 roky! V důsledku hrozí, že nám bude v rozpočtu chybět oproti Kalouskovým propočtům v příštích dvou letech nějakých 150 miliard korun.
*Ovšem největší sousto, které má přinést miliardové zisky těm vyvoleným, se teprve chystá. Připravovaná tzv. důchodová reforma, čili megatunel do státního rozpočtu, by nás měla ročně stát 120 miliard, vyváděných ze státního rozpočtu do důchodových fondů a pak samozřejmě dále na Kajmanské ostrovy, Seychely, Bermudy a kdoví kam ještě.
Kmotrovská podpora pro Nečase
Premiérova zaslepenost sahá tak daleko, že ani nevidí, jak si jej ministr Kalousek omotal kolem prstu a jak moc mu vyhovuje slabost premiéra. Ostatně mistr Kalousek to dává ve známost i svým nedávným přiznáním, že v jiné vládě, než v Nečasově být nemůže. To je nám samozřejmě jasné, protože silný premiér by s ním už dávno vyrazil dveře. Petr Nečas se nyní před slavným kongresem ODS holedbá, jak obrovskou má podporu na krajích, ale už neříká, kdo za tou podporou stojí. Jsou to samozřejmě všichni ti členové ODS, jimž slabý premiér vyhovuje. Premiér, který nikdy nešlápne na kuří oko nejbohatším bossům v krajích, premiér, který bude dál zavírat oči před rozkrádáním peněz ze státní kasy na pochybné projekty a předem ztracené reformy, premiér který půjde při snižování státních výdajů vždy tou nejjednodušší cestou, tedy okradením těch nejslabších, než aby sáhl do vosího hnízda a zatočil s hazardem, lihovou mafií, astronomickými výdaji na stavby dálnic, bobtnajícími ministerstvy, nesmyslnými výdaji na obranu, premiér, který místo aby rázně uťal obří, předražené nákupy do zdravotnictví, raději nechá zrušit 6000 lůžek v nemocnicích!
Ostatně, co je to za premiéra, který nechá ve státě, který řídí, rozhodovat pojišťovny o zdraví pacientů a hazardovat s jejich životy? O tom, kolik lůžek je třeba, snad rozhodují lékaři a ne pár dosazených šašků od stolu v pojišťovnách. To nemá obdoby snad nikde ve světě.
Shrnuto a sečteno: jak slabý je premiér, tak slabý je potom i stát. A tento stát díky Petru Nečasovi ztratil kontrolu už vážně nad vším.
